Generace Z: Nová naděje

Lidé jsou různí. Spousta z nás už se pomalu dostává do toho věku, kdy začíná vyslovovat myšlenky o tom, že ta generace dnešních školáků je něco příšerného, že my jsme bývali mnohem lepší, mluvili slušněji, byli uctivější ke starším a tak vůbec v nás ještě byla nějaká naděje na lepší zítřky, zatímco teď už je vše ztraceno. Přiznejte se, že si to taky myslíte! Mám pocit, že naše babičky to shrnovaly řečnickou otázkou „Kam ta dnešní mládež spěje“? Život ale mezi všemi těmi překvapeními, jenž přináší, umí občas poslat i příjemné. A kdyby ta dnešní mládež spěla tam, co spěje Thomas, myslím, že svět by mohl mít naději být ještě chvíli v pořádku.

Ohlášení bezpečnostní chyby

On i mistr tesař se někdy utne, víme? Kdo se nikdy neutnul, tak nikdy netesal. Jenže tohle chápe málokdo. A naopak hodněkdo po zpozorování takového utnutí neodolá svodům rozkoše z veřejného vyhlášení svého objevu a tím i „důkazu“ své nadřazenosti v cechu mistrů tesařů. Proto každý vývojář, který má všech pět pohromadě a nevlastní nadměrečné ego, příjme ohlášení bezpečnostní chyby neveřejnou cestou s velkým vděkem. A právě tak dorazil email, který stál na počátku tohoto příběhu.

Zpráva byla velmi věcná. Obsahovala správně pojmenovaný problém s detailním a přesným scénářem vedoucím k bezproblémové replikaci situace. No prostě že jsme hned věděli co je špatně. A opravili to. Skoro hned. Email byl podepsaný jménem a odkazem na web.

Kolega z branže?

Všechno nasvědčovalo tomu, že autora upozornění bychom nejspíše potkali na některé vývojářské konferenci a že bude nejspíše zaměstnán některým webovým projektem, tak jako my. No a jelikož je záhodno udržovat v tak lidsko-zdrojově nedostatečném oboru dobré vztahy s potenciálními kolegy, a jelikož nás tak jako tak hřálo u srdce, že k nám někdo byl hodný, nechtěli jsme nechat věc bez odezvy. A ani suchá odpověď mailem nám nepřišla jako zcela adekvátní reakce. Po krátkém slackovém brainstormu jsme se shodli, že mu k osobnímu tištěnému dopisu do obálky přibalíme jedno z našich limitně-edičních triček.

Side-effect zjišťování konfekční velikosti

Jenže! Když někomu chcete jako poděkování poslat něco na sebe, chtělo by to znát jeho velikost, ne? Nastal tedy čas zneužít strašidelné otevřenosti sociálních sítí za účelem odhadu konfekční velikosti našeho pisatele. Netrvalo dlouho, a spadla nám čelist. Ten kluk bude letos končit základku! Přechytračil nás někdo, komu rok narození v čerstvě vytištěné občance začíná dvojkou! A co víc, tím jak se zachoval, strčil do kapsy mnoho našich kolegů „dospěláků“. Mohl si na Twitteru užít svých pár lajků slávy. Místo toho ale zvolil šetrný způsob varování a dal nám tak šanci chybu opravit bez výsměchu.

Třetí „věc“ v obálce

Dopis jsme upravili tak, aby náležitě vyjádřil náš ú-a ob-div. A připojili ještě jednu maličkost. Všechny nás totiž začal Thomas zajímat a zatoužili jsme se s ním osobně setkat. I pro něj by to nakonec nemuselo být úplně bez zajímavosti, podívat se, jak funguje projekt jako Heureka zevnitř. Proto stálo v dopise i pozvání na exkurzi do našich pražských kanceláří. Zalepili jsme obálku, odeslali ji na adresu odhadnutou z whois domény https://thomasorlita.com/ na které provozuje svůj web a plni naděje trpělivě čekali na odpověď.

Návštěva!

Chvilku to trvalo, ale nakonec jsme se opravdu dočkali! A tak k nám v den s magickým datem 12.12. dorazil. Z jižní Moravy! Nechtěli jsme nechat nic náhodě a pestrý program byl nachystaný dávno před příjezdem, s předstihem několika hodin, jak jsme zvyklí. Po úvodním obecném seznámení s chodem firmy, které si vzala na starost Janka Kasáková, přišly na řadu stand-upy (daily scrum meeting, nikoli komediální výstup pochybné kvality. Ha. Ha.) pražských týmů. Následoval oběd v oblíbené autentické Indické all-you-can-eat restauraci a tradiční autentický poobědový fotbálek v relaxu. A pak už se rozjelo informačně extrémně nabité odpoledne: Peťa Sittek předváděl Hanoi – náš frontendskládající systém, Tomáš Bedřich osvětlil proces, kterým si projdou změny od zadání po implementaci, Kuba Krčma čísla ze serverů a fotky ze serverovny, Filip Čapský jak se rodí nový vzhled Heureky a Vláďa Kašpar na příkladech StockFeedu a MailService ukázal, co to znamená pracovat s velkými čísly a jaká to přináší úskalí. Delegaci se pak nachýlil čas odjezdu, a tak na hon na Konopišti už nezbyl čas. Pokud vám to ale i tak přijde jako nálož, tak vězte, že je. Vůbec bych se nedivil, kdyby se Thomasovi cestou domů zdálo o Heurece.

Hůl může zatím zůstat nezlomená

Návštěva v nás zanechala silný dojem. Vždyť většina z nás za sebou v patnácti ještě tahala vývojářského kačera! Nebo na compu tak maximálně hrála Mafii. A tenhle mládežník se jen tak mimochodem zmíní, že za odhalení chyby ve Street View dostal od Googlu finanční odměnu, jako by se nechumelilo! Ne ne, kdepak. Generace Z není ještě úplně ztracena. Nelámejme nad nimi hole. O Thomasovi IT svět ještě uslyší a tak si v těžkých chvílích, než je zatratíte, vzpomeňte, že jsou tam tací, kteří třeba i předčí nás v jejich věku. A že svět třeba bude jednou i v lepších rukách, než teď.