Scrumpunk is (not) dead 🤘

Máme toho za sebou hodně. Snad i makléři Wall Street na konci května tajili dech a čekali, až se zmáčkne TO červené tlačítko a začnou přicházet první zákazníci. Heurece se povedlo vytvořit něco, na čem si jiné firmy vylámaly zuby. Řečeno čísly: sto dvacet vývojářů, 2.500 úkolů, 9 roztřískaných klávesnic a 1 346 872 sprostých slov – takhle moc jsme makali. A jak už to tak bývá, před vrcholem je cesta nejprudší a posledních pár týdnů prostě nebylo nic pro slabé povahy. Byli jsme agilnější než agilní a situace na bojišti se měnila každým okamžikem a tomu bylo potřeba se přizpůsobit. Nebyl čas ptát se kdo je kdo, a tak se Scrum protnul s Kanbanem občas si lízl waterfallu, a zcela machiavelisticky se vybíraly postupy, které vedly k největší efektivitě.
Ano, používám minulý čas, protože, ač je kus práce ještě před námi, můžeme teď zařadit nižší rychlost, trochu vydechnout a možná se i rozpomenout, jaké to bylo před tím… když jsme ještě měli sprinty, plánovali podle velocity a brali si improvement days.

Šedá je teorie, zelený strom praxe

V podstatě v agilním světě platí pravidlo – co funguje, používej, co nefunguje, zahoď. A tak se často zahazovalo a osekávalo, avšak s vědomím, že maximální efektivita si vybere svou daň – třeba v přehlednosti, focusu, releasování nebo dopaminové dávce, kdy se včas dokončí poslední task v dobře naplánovaném sprintu. Prostě občas nejefektivnější a nejrychlejší neznamená nejlepší. Tak je možná čas si vzpomenout, proč jsme si v minulosti vybrali Scrum a co nám přinášel.

1. Feedback. Nikdo nechce čas ztrácet něčím, co je zbytečné. Jak to ale poznat? Ukažme si to na příkladu inspirovaným skutečnými událostmi. Tým A vyvíjel po ucelených kouskách novinku a na demech ji pravidelně validoval se zákazníkem Milanem. „Je to dobrý“ říkal vždycky Milan, a tak se vyvíjelo dál. Po dvou měsících ale přišel zvrat a Milan byl hodně nespokojený. „Takovou dobu na tom děláte a mám úplně něco jiného, než jsem chtěl“ řekl šokovanému týmu. Co mělo být jinak? Problém byl hlavně ve feedbacku. Dobrý feedback je častý, konkrétní a upřímný. V našem případě byla četnost dodržena, ale říct jen „dobrý“ nestačí. Iniciativní by měly být obě strany. Také je potřeba dávat zpětnou vazbu přímo tomu, koho se to týká, a nepočítat, že se to v němu nějak dostane nebo že to „přece musí vidět“. Často nedostane a nevidí. Je potřeba mluvit o očekáváních a radši si stokrát ověřit, že jsme na stejné vlně. Pokud nejsme, je potřeba to říct – to je ta upřímnost. Tyto zásady by měly být dodrženy nejen ve vztahu k produktu, ale i ve feedbacku ke svým kolegům a vlastně i v osobních životě. Stejná věc se dá říct mnoha způsoby a vždycky je fajn najít ten, který nebude osobní ani zraňující. Občas je také potřeba sebrat odvahu, protože dávat podnětný feedback nemusí být ani pro jednu stranu příjemné, ale stojí to za to.
2. Focus. Ten se promítá do několika úrovní – od člověka přes tým až po celou firmu. V ideálním světě se stanoví cíle, naplánuje (třeba sprint), a dál už se nic nemění, vyvíjí kousek po kousku a produkt se staví jako lego. Člověk za sebou pak vidí kus dobře odvedené práce, kterou někdo reálně velmi brzy začne využívat. Hezké, že? Realita je ovšem často jiná. Přichází nové požadavky a „včera již bylo pozdě“. Uvádí se, že pokud se přepíná mezi několika projekty, každý další projekt stojí 20–40 % produktivního času, který trávíme jen dostáváním se do kontextu. Rozptyl je veliký, záleží na mnoha faktorech jako je podobnost projektů, seniorita, děti/psi, osobnost, nevyspání, … Proto je nejen u vývojářů kladen důraz na eliminování rušivých faktorů a odstraňování překážek. Zásadní je srozumitelně a jednoznačně si stanovit priority. Time management je potom na každém. Osvědčenou metodou je třeba zařadit focus okénka, kdy si po omezenou dobu člověk vypne slackové notifikace (nedoporučuje se v případě on callu:-)) nebo koncentrace meetingů do jednoho dne. Je potřeba se ale na pravidlech domluvit s ostatními v týmu.
   Soustředit se také lze na produkt, v tomu vlastně slouží uživatelský feedback, na kterém je založený celý koncept OKR. Mělo by být díky nim jasné, kam se firma ubírá i způsob, jakými k tomu přispívají jednotlivé týmy.
3. Plánování. Ačkoli scrumové ceremonie nezaberou málo času, jejich přínosem je mimo jiné jasný cíl na příští sprint, takže je možné být pánem svého času a zhruba vědět, kolik práce ještě zbývá dokončit a tu si rozdělit v rámci týmu. Nemělo by se dít, že půl den před koncem sprintu přijde sada nových úkolů, které musí být teď hned okamžitě hotové. Klíčovým aspektem plánování je mít dobrý plán, to dá rozum. K tomu mohou sloužit třeba analýzy, ze kterých by mělo vyplynout, jak zhruba bychom úkol realizovali a na jaké překážky můžeme narazit (případně i nástin, jak je řešit). U analýzy by měl být vždy jasně definovaný očekávaný výstup a případně i čas, jaký jsme ochotni jí věnovat. Pokud se špatně odhaduje náročnost úkolu, je to právě možná kvůli nedostatečné analýze. Obecně platí, že čím složitější projekt, tím podrobnější by měla být analýza s větším vhledem do jednotlivých aspektů. Zároveň ale pracuje agilní přístup s mírou neurčitosti, není tedy potřeba se zabývat každičkým detailem, ty se vyřeší při realizaci. S plánováním také pomáhá ukazatel „velocity“, který říká, jaký objem práce (z hlediska složitosti úkolů) je schopný tým při dané kapacitě zvládnout za určitý čas. To bylo klíčové třeba i pro určení termínu pro vypuštění OLAFa do světa. Několik měsíců před původním plánovaným datem některé týmy zjistitily, že se zbývající objem práce prostě nedá stihnout, tak se posunul deadline.
4. Story pointy. To jsou v podstatě orientační vyjádření náročnosti každého úkolu a počítají s neurčitostí. Pro lidský mozek je daleko snazší porovnávat dvě věci mezi sebou než určovat konkrétní číslo. Posuďte sami: položím-li před vás tužku a zeptám se, kolik centimetrů měří, budou se odhady poměrně lišit. Pokud vedle té tužky položím třeba sirku, nejen, že se shodneme jednomyslně, co je kratší, ale při troše štěstí i kolikrát. Proto při estimaci asi občas slýcháte „No a v porovnání s tímhle úkolem, je tohle složitější, lehčí nebo stejné“? Na storypointy je vždy potřeba ale pohlížet jako na odhad, který je navíc nezávislý na realizátorovi – úkol zůstává stejně náročný nezávisle na tom, jestli ho dělá Milan nebo Patrik. Navíc pokud se story pointy nepřepočítávají na hodiny (což je takový poměrně častý nešvar), odpadá ten nepříjemný Damoklův meč, že už něco mělo být hotové. Samé výhody storypointů? No ano!
5. Neustálý vývoj vpřed. Ve světě IT se v podstatě pořád inovuje, optimalizuje, zkouší. To klade velké nároky nejen na projekty, ale i na každého z nás. Neusnout na vavřínech neb kdo chvíli stál již stojí opodál. I navzdory poctivé analýze, vymazlenému plánu a nebývalému focusu je možné, že nedosáhneme kýženého výsledku. Proč? Protože stejně jako nástroje se dynamicky mění i potřeby. Klíčovým aspektem je kvalitní retrospektiva. Jak ale na ni. Vstupy musí být relevantní, upřímné, časté a opakované, konkrétní a se zjištěními se musí dál pracovat. Dá to rozum, ovšem realizace občas tak snadná není. Změny (i když k lepšímu) jsou pro mozek vždycky šok, který musí zpracovat, přepsat stávající vzorce a neustále validovat, co změna přináší. To stojí energii. Dokonce spoustu energie, ale má to smysl, protože jen tím můžeme ovlivnit prostředí, ve kterém pracujeme, aby nám v něm bylo dobře.

Máte Scrum? A mohla bych ho vidět?

Každý tým je jiný stejně jako způsob, jakým pracuje. Na Scrumu je hezké (ale i těžké), že nemá přehnaně pravidel a řídí se principy a hodnotami. Principy jsou tři – transparentnost, inspekce, adaptace. Prostě vědět, co, jak a proč děláme, pravidelně revidovat, jestli to děláme dobře. No, a když ne, tak to změnit.

Složitější nejsou ani hodnoty, které vlastně vychází z psychohygieny a fungování i v mezilidských vztazích. Jsou jimi Odvaha se popasovat s problémy a výzvami, Soustředění na to, co dělám, Respekt k sobě i druhým a naší práci, Otevřenost – říkat věci, tak jak jsou a jednat na rovinu, a Závazek – prostě mít zodpovědnost za to, co dělám a – slovy fotbalistů – dát do toho srdíčko. Aplikace těchto principů a hodnot dává dohromady logický sled scrumových ceremonií, kdy každá účelně pracuje s principy a zakládá se na hodnotách. Cílem je, aby nám bylo dobře v týmu a dobře se pracovalo.

No a co funguje vám? Dveře i slacky každého z nás Scrum Masterů jsou otevřené a rádi pro vás připravíme workshop, zážitkovku nebo poradíme, jak naložit se složitou situací!

P. S. Kolegům z Heureky rádi pomůžeme také na slacku (#scrum-and-agile).