Rozšířit OKR mindset v Heureka Group během korony nebyla legrace. Ale začali jsme!
Lukáš už ve svém posledním článku popsal, proč a jak jsme se v Heureka Group rozhodli, že OKRka povedou náš rozvoj. Pokud jste jeho článek četli, už víte, že jsme během jednoho měsíce museli super dlouho připravovaný dvoudenní workshop plánovaný pro všechny Heurečany celý překopat a pojmout úplně jinak. Pokud vás zajímá, jak jsme to udělali a na co nedáme dopustit, jste tu správně. Stačí jen číst dál.
Předpoklady, ze kterých jsme vycházeli
OKRka podle nás nejsou jen nástroj. Jsou způsob přemýšlení, životní filozofie, nebo ideologie. Náš základní předpoklad byl, že pouhé přednášení o tom, jak mohou OKRka fungovat, nám nepomůže. Vycházíme z toho, že co si zažijete a osaháte, si nejlépe zapamatujete. Takže jsme věděli, že nemůžeme udělat přednášky a frontální útok. Kolik by si z toho kolegové v on-line přenosu asi tak zapamatovali?
Interaktivita byla náš první předpoklad. Druhým předpokladem bylo, že změna myšlení potřebuje čas. Takže adoptovat přemýšlení pomocí OKRek se nestane přes noc, ani za jeden den. Chvíli o něm musíte přemýšlet, popasovat se s tím, co vám nesedí do způsobů, jakým jste zvyklí fungovat… Pak ještě si je potřebujete osahat a vědět, kde vám novota může pomoci vaši práci zvládat lépe… Jinými slovy – věděli jsme, že obzvlášť v on-line prostředí budeme potřebovat sérii setkání.
A třetí předpoklad byl, že když zkoušíte něco úplně nového – obzvlášť pokud jde o změnu myšlení – potřebujete relativně bezpečné prostředí a čas. Věděli jsme, že musíme vše nastavit tak, abychom mluvili k 60 teamleadů najednou, ale dali jim prostor pro interakci a zkoušení v mnohem menších skupinkách.
Zajistili jsme prostor pro objevování, učení a inspiraci
Společná setkání (ob týden – vždy na jedno páteční dopoledne v týdnu) jsem prokládali týdnem, kdy měly menší 6členné skupinky společně splnit nějaký domácí úkol, který jsme si společně na dalším společném setkání prošli. Během 5 týdnů jsme tak zajistili prostor na společné objevování, vzájemného učení se a inspirace od sebe v menších skupinkách i prostor pro hledání odpovědí při samostudiu.
Změna myšlení chvíli trvá a potřebuje různé způsoby učení se. To se nám, myslím, povedlo.
Jak jsme si technicky poradili
Volba nástroje pro call
Naše zásadní otázka byla, jak udržet pozornost a fokus 60 lidí během tříhodinových společných setkání. Hraje už samotná volba on-line nástroje roli? V Heurece jsme na videocally začali používat Google Meet a Whereby, když nám Slack cally přestaly stačit. Jenže žádný z těchto nástrojů neumí pohodlně rozpadnut 60 lidí do malých skupinek a zase je na pokyn svolat dohromady. To umí jen Zoom. A tak jsme museli otestovat jeho bezpečnost, prověřit, jak funguje na Linuxech a začít zkoušet, jak se dá využít i jaké má nevýhody. Na společnou práci v menších skupinkách a následné vzájemné sdílení fungoval skvěle. Navíc umožňoval našim průvodcům (těch rolí se ujali Lukáš a Marek – šéfové produktu a vývoje) se během skupinových prací objevit v každé z místností a případně pomoci tam, kde by byl nějaký zásek.
Zaměřili jsme se i na co nejlepší kvalitu callu. Nešetřili jsme na webkameře a naše průvodce jsme vybavili bezdrátovými klopovými mikrofony. Webkamery účastníků workshopu jsme průvodcům promítali přímo na zeď, aby měli zpětnou vazbu.
Interaktivní flipchart
Druhým naším velkým pomocníkem bylo Miro. Měli jsme v něm pečlivě nachystané všechny úkoly. Velká výhoda Mira je, že nahradí flipcharty, které byste za normálních okolností a při fyzickém workshopu používali. Umí nahradit i lepíky – post-ity, chcete-li. Miro dodalo úkolům jasné zadání i vizuální stránku. Navíc na něj účastníci jen nekoukali. Všichni si ho mohli otevřít u sebe na počítači a pracovat v něm. Takže i Miro nám pomohlo s interaktivitou.
Všechny informace na jednom místě
A třetí náš velký pomocník byla Confluence. Máme v ní náš vlastní wiki space. Nachystali jsme do něj všechny potřebné studijní materiály a postupně do něj kolegy zvali. Pozvánky a vysvětlení, co nás bude čekat, včetně návodů a popisů nástrojů, které budeme u workshopu používat, jsme v něm pro kolegy začali postovat zhruba tři týdny před prvním společným on-line workshopem.
Nasedli jsme do vlaku, co se nezastaví. Víme to a neudělali bychom to ani dnes jinak. Cestou to bude drncat. Občas budeme muset opravit koleje, nebo trochu uklidit ve vagonech, občas přibrzdit. Ale teď už všichni víme, proč jsme v tomhle vlaku, a že v něm jsme společně. Kdyby tohle byl jediný výsledek našeho workshopu, nebylo by to málo.
V příštím článku vám kolega Jirka Huml předá osm doporučení na co se zaměřit, pokud byste chtěli udělat podobně úspěšný workhop.